Urban Josef - řezbář celým srdcem. Pocházím z vysočiny a od r.1982 žiji v podhůří Beskyd.Mám dřevařské vzdělání, ale řezbář jsem samouk. Pracuji jako vedoucí učitel praxe na SPŠHranice a navíc mám živnost na všechno, „co vám jiní ze dřeva nevytvoří“. Mých 5 dětí dokončilo školy, a proto se už mohu více věnovat řezbě. Využívám krásu a vady přírodně zbarvených dřevin, nejraději mám kaštan, dub, švestku, hrušku. Z lípy řežu málo, je pro mě moc měkká. Snažím se dřevo svojí prací co nejméně pokazit, aby mohlo i nadále vyprávět příběhy a předávat zkušenosti, získané za desítky až stovky let svého růstu.
Do dřeva jsem „rýpal“ od nepaměti a postupně to převážilo ostatní zájmy. Moje práce jsou menší i větší řezby, vnitřní nábytek i venkovní stavby. Největší řezba je čtyřmetrová dubová socha BEČVA.
Do projektu POHÁDKOVÁ CESTA jsem se velice rád zapojil. Považuji ho za výborný pro všechny strany. Řezbářům umožní realizaci a vznikne krásný, poučný park pro hru a citovou výchovu dětí i dospělých. Navíc jsem trochu ješitný a účast na akci takových rozměrů pohladí. Moc rád také tvořím pro děti, jejich nelíčená radost se nedá penězi zaplatit.
Mým mottem je: „Nejkrásnější je, když vám dřevo pod rukama rozkvete!“
Mikuláš Adamovský
Vystudoval jsem Tvarování dřeva a řezbářství na SUPŠ v Praze, ačkoli se věnuji i jiným sochařským a uměleckým disciplínám , ke dřevu se s oblibou vracím jako k mateřskému oboru svého uměleckého lopotění, a to ve volných věcech i v realizacích na zakázku, například pro film či divadlo.Celý projekt mě zaujal možností vytvořit velkorysé dřevěné sochy, které budou umístěny v překrásném prostředí. Kdyby se celý projekt podařil, mohl by mít kladný dopad na jinak nenápadně upadající obor řezbářství, potažmo celého sochařství. Obojí má v českých zemích nevídanou tradici, která končí.Vytvořit dílo na konkrétní místo s jasným literárním zadáním je pro mne výzvou. Většina postav je dávno zpracována a potýkání se s tímto dědictvím mi připadá jako smysluplný způsob zkoumání odkazu předešlých generací. Zajímá mne také jakým způsobem vtáhnout diváka do účasti na objektu, třeba nějakou funkcí (prolézačky, periskopu atd.)nebo, aby musel přehodnotit čeho je účasten (proporce artefaktu, nezvyklé zpracování povrchu dřeva opalováním, vyrytým textem pohádky, absencí hlavního hrdiny atd.).Jednotlivým postavám hodlám věnovat maximální, specializovanou péči, podle charakteru, který představuje.
Jmenuji se David Fiala a co se týče práce, jsem stále hledající-ne práci ale styl a sdělení....
Bydlím a své sochy dělám pod horou Říp.Většinou na míru-to znamená, že když si u mne někdo něco objedná, setkám se s ním a sochu vyrobím tak, aby "promlouvala" ke svému majiteli. S vyřezáváním jsem začal před 17 lety a to ze dne na den...(je to delší historie) jsem absolutní samouk, a proto se to stále učím. Někdy je to skličující,někdy motivující...záleží na tom...V projektu Pohádková cesta vidím možnost nám všem připomenout a rozpomenout se na archetypy které v nás stále žijí a promlouvají, ať chceme či ne. Motto nemám..snad jen Panta Rhei - vše plyne. V budoucnu bych se chtěl soustředit na sochy "léčitelky"..jak je uvedeno výše...
Jmenuji se Libor Daenemark. V mládí jsem měl volit mezi řezáním do lidí nebo do dřeva. Strana rozhodla, že mi medicínu zakáže. A tak jsem spokojený řezbář. Dřevo sice také krvácí, ale neječí, neutíká a nezažaluje vás.Mojí parketou jsou především vetší sochy, inspirací lidské postavy a obličeje. Při bolesti zad řežu loutky a mám štěstí, že se s nimi hraje po celém světě. Založil jsem řezbářské symposium na hradech Křivoklát a Hauenštejn. Nyní pořádám vždy začátkem srpna řezbářské symposium u nás v Přílepích u Rakovníka.
Pohádková cesta se mi zdá jako chvályhodný nápad ze všech stran. Vznikne (snad) něco hezkého pro návštěvníky, pro firmy je to možnost reklamy a pro řezbáře(mimo vítaného výdělku) také vývěsní štít. www.daenemark.webnode.cz
stalo mou profesí. Studoval jsem SUPŠ na Žižkově a AVU v Praze. V dětství
jsem docházel k řezbáři Drahorádovi z Úpice, později jsem jezdil k
řezbáři Michovskému do Bazileje. V současnosti se řezbářstvím živím.
Dělám převážně kopie a rekonstrukce figurálních soch ze dřeva. Ze
zajímavých prací mohu jmenovat např. reliefy pro smuteční obřadní síň v
Trutnově,kopii Černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze, nebo norinberský
lustr pro zámek Kratochvíle. Ve volných chvílích dělám sakrální
sochy. Pohádková cesta mě zajímá jako příležitost k vytvoření velkých soch
trvale vystavených, navíc jsem Krkonošský patriot...
Jmenuji se David Farrell a snažím se v životě dělat smysluplné věci. Příroda jako taková je nenahraditelná už tím co nám dává, dřevo a kámen je pro mě úžasný materiál se kterým se dá pracovat. Nejsem kameník ani řezbář, zařadil bych se mezi sochaře, který využívá tyto dva materiály. Měl jsem vztah jako malý k těmto věcem i k malování, ale nezabýval jsem se tím.
Před dvěma léty jsem vzal do ruky dláta a začal tvořit…. A ono to šlo, děkuji Bohu za tento dar.
Proč se chci podílet na projektu Pohádková cesta? Mám několik důvodů, žijeme v zemi, kde nyní vládne chaos, závist a dá se říct na nic není čas, Proč asi, musíme nakrmit své děti, zaplatit složenky, koupit si auto, zaplatit daně…. a zase daně, jsem divný, že ano.
A právě Ty děti, na ně nemáme čas, zkusme jim vrátit naší poezii v pohádkách, namísto počítačových her, kde zabije jeden druhého. A taky jsem rád, že mi dá někdo vydělat na potřebné věci, než náš trh zaplaví - made in china.
www.sochy-farrell.cz
Jmenuji se Jan Vincker a je mi 30 let. Vím, trochu mlaďoch, ale od mala jsem tátovi překážel v dílně, který je také řezbář. Trošku jsem se potatil, ale ne ve všem. Táta řeže lidovku jako jsou betlémy a já jsem se dal na díla, jako jsou realistické sochy v životní velikosti a jiné. Do moderny se moc nehrnu, protože mám rád styl starých mistrů.
Pokud jste slyšeli o českém řezbáři, který dělal betlém pro Anglickou Královnu, tak to jsem byl já. Tím se nechci chlubit, ale je to pro mne prestižní záležitost. Do mích děl patří reliéfy podle Alfonse Muchy, anděl v lékárně u Anděla v Novém Jičíně. Do soukromé sbírky jsem dělal rodinu v životní velikosti…. Však se na jednu sochu můžete podívat na těchto stránkách. Je to ta půvabná slečna v klobouku. Těch děl a dílek bylo dost, ale Pohádková cesta je pro mne také výzvou. Pokud se se mnou chcete potkat, účastním se řady plenéru, nebo Vás rád přivítám v lázních Teplice nad Bečvou.
Dalibor Čenčík
Povoláním stavitel tunelů. Řezbářství se věnuje intenzivně od roku 1998. Mnoho tunelů v České republice i v zahraničí bylo osazeno jeho Svatými Barborkami.
V posledních letech se věnuje i práci v kameni. Roku 2004 založil Zlatou Hoblinu, plenér sochařů a řezbářů, který se koná každý rok ve Zlatých Horách na Jesenicku.
Některé větší dřevěné objekty jsou instalovány v parku léčebny Edel ve Zlatých Horách.
Projekt Pohádkové cesty ho zaujal nejen pro své velkorysé pojetí a horské prostředí (dlouhá léta se věnoval horolezectví a hory miluje), ale zejména proto, že pohádkové příběhy si každý neseme od dětství v sobě, ať chceme nebo ne, nechávají v nás svou stopu, hodnoty v nich zobrazené jsou pro většinu z nás věčné, nejsou rozmazané, relativizované a je dobře si někdy na ně vzpomenout.Doufá , že pohádková cesta také přivede někoho z malých návštěvníků ke čtení, věří, že ani nejlepší 3D film nemůže nahradit obrazotvornost čtenáře.
